trošku úvaha...o smrti...

15. ledna 2007 v 20:19 | Nowýsek
Ahojte...
Slet událostí okolo mně mě inspiroval k napsání tohohle článku.Možná to pro většinu lidí není moc příjemné téma, vlastně téměř pro všechny lidi je to TABU. Ano, mluvím o smrti, která je tématem, o kterém se přes veškeré pokroky národa stále nemluví, oproti např. sexu, který se už z tabuizovaných témat vymanil, což je jedině dobře, protože informovaností se vytrácí strach z dané věci, který je mnohdy úplně zbytečný....

Co vlastně o smrti víme?Smrt můžeme brát z mnoha úhlů pohledů, např. z filosofického, nebo z lékeřského, obecného, nebo osobního... zabývejme se teď chvíli pohledem osobním.Je to smrt někoho blízkého, je to moc bolestivý zážitek, možná proto o smrti nikdo nechce mluvit, neví, co o tom říct, neví, co má říct člověku, jemuž právě někdo zemřel, ono totiž není co říct, žádná slova v tuhle chvíli nepomohou, podle mého názoru stačí obejmutí, kterým mu ukážeme, že pořád na světě má někoho, kdo ho má rád...Smrt je vysvobození, ale i potrestání, někdy nespravedlnost...Ať už je však smrt cokoliv, nikdy by člověk neměl uvažovat o tom, že svůj život ukončí sám. Nikdo nemá takové právo, protože to by už na světě byl hodně velký chaos. Mám kamarádku, které před nedávnem zemřel kamarád- chtěl žít, nechtěl si život brát, stalo se to nešťastnou náhodou. Byl mladý, měl celý život před sebou a zemřel- co myslíte, je spravedlivé vzít si život, jen proto, že vám zrovna něco nevychází?Myslim, že ne, tak nad tím nikdy nezačněte uvažovat, protože každou překážkou, kterou nám život postaví do cesty se dostáváme výš a výš a jsme silnější a silnější..nic se neděje jen tak, ani smrt...Teď jsem se dostala ale do trošku jiné sféry, než jsem chtěla, ale myslím, že to není na škodu...Někdo se smrti bojí.,..většinou jsou to nevěřící lidé,kteří se bojí, toho, co bude pak, toho, že přece jen nějaký poslední soud je a oni, nevěřící budou odsouzeni zle, strach z bolesti.....Já sama jsem ateistka, ale smrti se moc nebojím, jsem spíše zvědavá, jestli je něco potom, nebo jestli je to opravdu konec a pak už jen tma...Mrazí mě v zádech a neumím si dost dobře představit, že najednou nebudu, nebudou kamarádi, nebude jídlo, nebude nic...Proto chci žít co nejlépe, užít si každý den do poslední sekundy, abych až to přijde si mohla klidně říct" ničeho nelituju".....Proto bych vám závěrem chtěla řict:" žijte každej den života tak, jako by byl váš poslední..a ničeho,co uděláte, nelitujte.."a ještě otázečka:Kdybyste měli co nejdříve umřít a mohli byste si ještě naposledy zatelefonovat, komu byste zatelefonovali a co byste řekli?? A na co čekáte?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mylife mylife | Web | 15. ledna 2007 v 20:23 | Reagovat

to byl zajímavej článek :-) ... no a k tý otázce.. bych zavolala billdovi mojemu..a co bych mu řekla? "Ich liebe dich" .... i když telefon je málo..aspon obejmout kdybych ho mohla.. :-/:-(

2 Death_Angel Death_Angel | Web | 15. ledna 2007 v 22:00 | Reagovat

Jo tak komu bych zavolal, jako posledni telefon , to fakt nevim.. pac lidi kterejm bych chtel něco říct je fakt hoodně... je jich hodně a za normálních okolností jim to prostě asi říct nejde.. nebo spíš mě to nejde... ale vim co bych jim řekl.. že sem je měl rád, a někdy i víc než jenom jako kamarády.. :)

3 Nowýsek Nowýsek | 16. ledna 2007 v 17:25 | Reagovat

Jj, myslela jsem si to..Ale stejně, když toho dotyčnýho máme rádi, on to většinou cítí, takže slova jsou dost zbytečný, podle mě.:) a co se týče Billa, to tě přejde holka:))

4 Vewysek Vewysek | 21. ledna 2007 v 11:37 | Reagovat

Souhlasim s beruskou... myslim, ze kazdej..az jednou umru, nebo bych necekane umrela, tak ma na me udelanej obrazek uz hodne dlouho.. A bude myslet na me jenom tak, jak sem se tomu dotycnýmu zapsala do srdicka uz behem tech let... Lidi, který mam rada to moc dobre ví a doufam, ze na to nikdy nezapomenou a budou opetovat.. nikdy nevite, co se muze stat...

5 Verunka :] Verunka :] | E-mail | Web | 23. května 2008 v 15:25 | Reagovat

Já bych zatelefonovala Vojtíkovi... pče i přesto jak jsem mu ublížila, tak stojí pořád při mě a o něm jediným můžu říct že je to kamarád, kterýmu se dá 100% věřit a můžu se na něj ve všem spolehnout, nejlepší kamarád, který ho jsem měla, mám a budu mít... Kdybych mu zatelefonovala tak bych mu řekla asi něco podobnýho co tady píšu... A nakonec bych asi ještě dodala že ho miluju :P

Btw, moc pěkná úvaha ;]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama